Rano nas probudilo slunicko, zasli jsme na bohatou penzionovou snidani s trosku tvrdsima houskama. Posilili jsme na nich statecne chrup, naplanovali dalsi cestu a mazali jsme balit.
Vyrazili jsme smerem na Cavalese pres dnesni prvni Passo (sedlo) di Falzzarego. Nadhera. Kolem cest bylo trocha snehu, coz nas v 16ti stupnich krapet prekvapilo, ale razili jsme dal niceho se nebojic. Nasledovalo hned dalsi Passo a to sice Pordoi. Tady uz jsme se nahore zastavili v mistnim hotylku, dali si neco k piti a Terka si dala polivcicku minestrone. Husta, ze by se dala krajet a vydatna tak, ze by nasytila celou motorkarskou obec. Lucka nam tady koupila nasi prvni nalepku, ktera hned nasla sve hrde misto na zadnim kufru, kde do sveta hlasa, byli jsme tu. Po chvilce kochani horskymi panoramaty se spoustou snehu vukol (coz uz nas pochopitelne neprekvapilo), vydali jsme se dolu smerem na Cavalese.
Z Cavalese k dalnici a pak podel dalnice na jih k Mezzocorone a pak zase na sever, aby to nebyla nuda, do Cles. Odtud pekne na zapad smer Edolo. Po ceste je tu dalsi pekne Passo di Tonale. Pred vyjezdem na nej, abych mel dostatek sil, sporadal jsem u jednoho pojizdneho stanku, stojiciho vyzivave u cesty, jedno pannini, bohate napchane opecenym burtikem, prospikovane pravou italskou vlajeckou (to abychom snad nezapomneli, kde vlastne jsme).
Passo di Tonnale je ponekud megalomanske lyzarske stredisko. Dokud tu nic nastalo, muselo tu byt krasne. Ale ty panelaky si tady v horach vazne mohli odpustit. Patrne se tu lyzuje celorocne, neb jsem u jedne kabinove lanovky, ktera byla v provozu, videl par nadsencu s lyzema. Svet se zblaznil.
Sjeli jsme dolu do Edola a rozhodli se hledati ubytovani. Kupodivu to byla hracka a po par ujetych metrech zmercili jsme ceduli bonzujici Camping. Trosku nas udivilo, ze je to tak v kopci, ale ukazalo se, ze je to velmi prijemny, terasovite usporadany kemp. Postavili jsme tedy stany a zajeli do mesta na vecu. Spagety a pizza to jistili. Lucka samozrejme salatek. Vratili jsme se do kempu, zjistili, ze primo nad stanem nam sviti lampa poulicniho osvetleni (kterou nastesti v 11 zhasli) dali jsme si u motorky Giannkuv domaci schlaftrunk a tesili se co prinese novy den.
Žádné komentáře:
Okomentovat