Po rannim probuzeni, do lehkeho chcance a trosku drsnackych 8mi stupnu celsiovych, jsme sporadali bohatou snidanku. Skvely to zacatek dne s neprilis ruzovymi vyhlidkami. Nabalili jsme vsechno na motorky a vydali se na zapad, smer Zell am See.
U Radtstadtu jsme nase vysnene Zell am See odpiskali a strihli jsme to radsi co nejrychleji na jih. Neb na jihu, jak vseobecne znamo, byva tepleji. Najeli jsme na dalnici, aby to pekne svihalo a ejhle ... zacpa. Sice to nemam rad, ale levy odstavny dalnicni pruh vylozene lakal k predjeti asi petikilometrove kolony. Neodolali jsme a dobre udelali. Jinak bysme tam stali este ted.
Projeli jsme nekolik tunelu a ten posledni se ukazal jako naprosto magicky. Meril 6,5 km a uz vevnitr bylo nadherne teplo. To nas povzbudilo a kdyz jsme z nej vyjeli, teplomer uz ukazoval mnohem optimistictejsich 12 stupnu, po chvilce se dokonce ukazal Oskar a to uz nalada v tymu rapidne stoupla. Zacali jsme odkladat svrsky, sjeli z dalnice a zacali si uzivat cestu do Lienze.
Tady jsme obkoukli zimni strediska, ktera jsme navstivili shodou okolnosti letos o jarnich prazdninach (zdravime Rostika) a vydali se smer Italie. Pres Silian na Toblach, a pres nadhernej horskej prejezd do Cortiny, tady kolem nas jezdilo jedno Porsche za druhym a v takove spolecnosti se clovek proste musi citit skvele. Meli asi nejakej srazek v nejlepsim hotelu v Cortine.
Z Cortiny jsme chteli jet na Bolzano, a zcela duverujic mistnimu orientacnimu systemu, jsme dojeli zase zpatky do Toblachu. Jinou cestou, a to nas prave zmatlo. Tak jsme to vzali zpatky do Cortiny a jiz notne unaveni, jali jsme se hledat ubytovani. I kdyz je Cortina jeden penzion vedle druhyho, nebyl to tak lehky ukol jak by se mohlo zdat. Jaksi, bylo mimo sezonu a vetsina jich byla zavrenych. Po asi hodine hledani, objizdeni, sondovani a dotazovani, jsme konecne nasli jeden s priznacnym jmenem Oaza.
Zasli jsme na veceri do protejsi, typicky italske restaurace, kde s pribyvajicimi hodinami pribyvalo hosti. S Giankem jsme dali vybornou pizzu Rusticu, Terka sporadala spagety s mozzarelou, rajcatky a s capari a Lucka si dala salatek. Zapili jsme to nejakym tim pivkem a cervenym vinem. Cisnik nam predvedl znalost ceskeho jazyka a rozloucil se s nami stylovym AHOJ. A to uz jsme uvolnili mista pro venku, ve fronte stojici, mistni mladez. A rychle spat.
Fotky: horsky prejezd do Cortiny, stroje zaparkovane pred Oazou
Žádné komentáře:
Okomentovat